Jelikož toto téma řeším v rámci rodiny již několik let, rád bych se s vámi podělil o svůj subjektivní pohled a zkušenosti.

Na začátek bych rád zmínil, že nejsem žádným odborníkem na finance ani v této oblasti nepracuji. Níže sepsané poznatky tedy jsou pouze ukázkou mého způsobu evidování a vyhodnocování financí.

Článek se zabývá základními informacemi o evidenci a vyhodnocování finančních toků v rámci rodinného rozpočtu.

Zdroj obrázku: https://www.flickr.com/photos/pictures-of-money/17121929770/

Cíle

Pokud už nějaké činnosti věnuji čas, je dobré vědět proč to dělám a jaký z toho chci mít užitek. V tomto případě je cílů hned několik:

  1. mít přehled o výdajích (za co kolik měsíčně odvedu peněz)
  2. mít přehled o příjmech (jaké mám zdroje na financování výdajů)
  3. možnost plánovat do budoucna (na základě informací o výdajích a příjmech)

Na základě těchto informací pak vím, co měsíčně spotřebuje nevíce peněz, a na co se tedy zaměřit v případě, že budu chtít výdaje omezit. Příjmy pak stanovují, kdo se jakým způsobem podílí na rodinném rozpočtu a čí výpadek pak bude mít na rozpočet značný vliv, což je dobré řešit např. pojištěním či dostatečnou rezervou.

Výdaje

Výdajem budiž cokoliv, co je třeba za měsíc zaplatit. Nejedná se tedy pouze o to, co spotřebuji (potraviny, benzín, oblečení, kultura atd.), ale i to, za co platím zálohy (elektřina, plyn, voda, topení atd.). Je to z toho důvodu, že tuto zálohu měsíčně zaplatit musím, tzn. danou částku potřebuji. Že se mi z toho za rok polovina vrátí, je druhá věc (pak je dobré si ponížit zálohy).

Mám výdaje rozdělené do několika kategorií, a to:

  • potraviny
  • domácnost
  • doprava
  • kultura
  • oblečení
  • dary
  • ostatní

Způsob útraty je pak evidován buď na účtu (platba kartou, příkaz k úhradě) nebo účtenkou v případě hotovosti. Pokud účtenku nemám, je nutné si výdaj poznamenat.

Na začátku měsíce pak vezmu všechny výdaje a rozdělím je do jednotlivých kategorií. Většinou to dělám podle typu obchodu, ve kterém byl výdaj pořízen. Tzn. nesčítám jednotlivé položky na účtence, ale beru pouze sumu (je to mnohem rychlejší, ale ne tak přesné). Součet výdajů za všechny kategorie mi pak dá číslo celkových výdajů za daný měsíc.

Celá operace s evidováním, rozdělováním a sčítáním výdajů zabere měsíčně zhruba 2 až 3 hodiny.

Příjmy

Tady je to podstatně jednodušší než u výdajů, jelikož příjmů není zdaleka tolik (resp. tolik druhů). Též jako výdaje přicházejí buď na účet (výplata) nebo v hotovosti (dary).

Příjmy nerozděluji do kategorií, ale pouze sečtu.

Měsíčně to nezabere více než 5 minut.

Bilance

Když už vím o svých měsíčních příjmech a výdajích, je dobré si spočítat, kolik jsem uspořil či naopak jsem byl nucen dát navíc ze svých rezerv.

Pokud je dlouhodobý trend takový, že je výsledek minimálně 15 % z měsíčních příjmů do plusu, pak je vše v pořádku. V opačném případě začnu hledat, kde lze ušetřit nebo jak zvýšit příjmy.

Bilance mi nastavuje zrcadlo v tom, jestli se daří šetřit nebo mám do budoucna očekávat možné finanční problémy. Zároveň mám při plánovaném či neočekávaném výdaji představu, jak dlouho bude trvat, než se mi utracená částka vrátí v příjmech zpět, pokud na úhradu použiji např. část rezervy.

Měsíčně to nezabere více než 5 minut.

Praktické tipy

  • Výdaje eviduji a vyhodnocuji v tabulkovém procesoru (Excel, Calc, Google Sheet), takže mi vzorce po zadání příjmů a výdajů dopočítají zbytek a udělají pěkné grafy (ty jsou pro člověka čitelnější než pouze čísla).
  • Z přehledu výdajů za jeden měsíc se dá velmi těžko usuzovat, jaké budou výdaje v následujícím měsíci. Mohou být o několik tisíc větší či menší – toto se děje pravidelně. Některé výdaje jsou spíše nepravidelné, či jejich pravidelnost je méně často než jednou do měsíce. Jedná se např. o opravy auta, nákup potřeb do domácnosti, dárků na Vánoce atd.
  • K dobrému plánování je ideální mít pohled alespoň rok zpětně. Roční přehled výdajů a příjmů dává velmi dobrý náhled na hospodaření rodiny za předpokladu, že v daném roce nebyl žádný významný výdaj (např. koupě auta, bytu nebo domu).
  • Někdy se prostě stává, že bilance klesne hluboko do mínusu, např. při nákladné opravě auta nebo investici do bytu. Díky přehledu však mohu snadno zjistit, jestli nějaký další (nečekaný) větší výdaj bude problém nebo ne.
  • Finanční rezerva je velmi důležitou (ne-li nutnou) položkou každého rodinného rozpočtu. Slouží k uhrazení nenadálých či nákladnějších výdajů a měla by pokrýt veškeré výdaje minimálně na 3 měsíce (někdo doporučuje až 6 měsíců). Důležité je, aby rezervu tvořily vlastní finanční prostředky, tzn. nikoliv kontokorent na účtu nebo jakákoliv jiná forma půjčky, i když to banky někdy za rezervu vydávají.

Závěrem

Díky časové investici 3 hodiny měsíčně mám poměrně dobrý přehled o výdajích a příjmech celé rodiny, dokážu přesněji posoudit závažnost nenadálých výdajů a jejich dopadů na rozpočet a zároveň plánovat případné investice či výdaje v dlouhodobějším horizontu.

Prakticky jsme to s manželkou využili při koupi nového bytu na hypotéku, kdy jsme potřebovali vědět, jak velkou splátku budeme schopni splácet, tzn. o kolik můžeme navýšit naše měsíční výdaje, aniž bychom se tím dostali v budoucnu do finančních nesnází.

Budu moc rád, když mi dáte zpětnou vazbu nebo napíšete jak to máte ve své rodině řešené vy.