Skoro každý "správný" křesťan by myslím odpověděl, že pevným bodem je přece Bůh. Pro podstatně měnší část křesťantské obce je tato pravda něčím víc než pouhým heslem. Jak to, že je takový problém, aby se z fráze stal vztah a z víry důvěra? Opět by nám mohl pomoci příklad páky. Pokud chceme zvednout auto, potřebujeme pevný bod a něco, čím se o pevný bod zapřít a zapáčit. My ale víme, co je pevným bodem. Máme tedy nejspíše potíže s opřením se o něho. Chybí nám ona ocelová tyč. A to je nám pak naneštěstí pevný bod úplně nanic.

Otázky tedy zní: Čím se zapřít o Boha?

K tomu, abychom dokázali odpovědět, musíme nejdříve připomenout mirně pozapomenutou pravdu. Člověk není jen přirozené tělo a přirozená mysl. Od Boha obdržel nadpřirozeného ducha.* Je škoda, že se na tento fakt zapomíná. Pokud totiž lidství omezíme pouze na jeho přirozené stránky, není divu, že se i z víry vytratí nadpřirozeno. A pokud se vytratí nadpřirozeno, vytratí se nakonec i Bůh sám.

Jak se tedy duchem opřít o Boha? Je to až neuvěřitelně jednoduché. Jako je totiž vlastností těla manipulovat s fyzickými předměty, jako je vlastností mysli myslet, tak je pro ducha naprosto přirozené setkat se s Bohem. Co víc, právě proto jsme od Boha ducha dostali, abychom se mohli s Bohem setkat.

 

 

* Téma ducha, duše a těla je velice pěkně rozepsáno například zde:

https://www.teologicketexty.cz/casopis/2007-3/Duch-telo-duse.html